16.3.2005 ZŠ Kodaňská

Dne 16.3.2005 se konala výprava za sovím houkáním do Kunratického a Krčského lesa. Výpravy se zúčastnilo 40 dětí, 6 rodičů a 2 učitelky - PaedDr. Eliška Přeučilová a a Mgr. Romana Hozmanová ze ZŠ Kodaňská, kterým tímto vyjadřujeme poděkování. Cesta MHD od ZŠ až do Kunratic proběhla bez problémů a ihned poté, co nás autobus vyložil na návsi u stále ještě zamrzlého rybníčka, následovala krátká uvodní přednáška. Děti se dozvěděly, co že to vlastně v lese budeme dělat a co tam na nás možná čeká. Krátce po tomto úvodu už jsme se ponořili do tmy Kunratického lesa a směřovali k první plánované zastávce, kde byl předpokládaný výskyt sovy. Na první zahoukání u altánku se sova neozvala, i když několik dětí "něco" slyšelo, a někteří dokonce viděli přelétat stín přes stromy, což nebylo vyloučené že mohla být sova, zvláště vzhledem k dalším událostem, které na nás dosud čekaly. Svižným krokem jsme se přesouvali temným údolím za svitu jasného měsíčního světla, několik stovek metrů po cestě kolem potůčku. Další zastavení bylo pod skalním výběžkem se zříceninou hradu "Hrádek". Chvíli jsme pouštěli houkání z nahrávky, poté opět napjatě naslouchali, a snad ve chvíli, kdy jsme hodlali trochu zklamaní popojít dále, ozvalo se jasné, blízké a silné zahoukání puštíka, přičemž si mnozí nebyli jisti, zda-li to není opět magnetofon. Ale ten organizátorka výpravy paní Voldřichová měla vypnutý,a houkání se ozývalo stále, a to už všichni sledovali koruny stromů ve směru hlasu rozčileného puštíka. A náhle pozorné a ukázněně ztichlé děti zvedaly ruce, ukazujíc na stín letící v korunách stromů. Sova po zakroužení usedla přímo na srom pod kterým naše výprava stála. V tu chvíli šikovný žák Broňa, kterému byla svěřena silná baterka, posvítil vzhůru do koruny stromu, a všichni tak rázem spatřili puštíka sedícího na větvi. Tahle sova si nás asi přilétla prohlédnout, a když zjistila, že nejsme žádný  samec puštíka jak jsme se před tím prezentovali z nahrávky, zase po chvilce odlétla zpět. Sova dál houkala, a po chvíli už jakoby se dokonce snažila přehoukat hlasy nadšených dětí. Poté, co dětem byly rozdány soví známky, pomalu jsme opouštěli les, a jakoby na rozloučenou nám na cestu stále houkal puštík. Děti ale čekalo ještě jedno neplánované překvapení, kdy krátkou chvilku mohly pozorovat z nepatrné blízkosti stádo srn. Jakmile srny utekly, byl už čas jít na MHD, a následovala opět bezproblémová cesta ke škole.

Text a foto: Karel Krpata

16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
16.3.2005 ZŠ Kodaňská
 
Sdílet