Ptačí budky a krmítka II

Článek je převzat ze stránek České společnosti ornitologické (www.cso.cz).

Než se pustíme do výroby ptačí budky, položíme si asi nejdříve otázku, jak by měla být taková budka velká. Aby jsme Vám toto rozhodování trochu ulehčili, řekneme si dnes, jak to s takovou velikostí budek je.

U každé budky jsou nejdůležitějšími parametry velikost a tvar vletového otvoru a vnitřní rozměry hnízdní dutiny (rozměry dna a hloubka dutiny). Na základě těchto parametrů, můžeme poté rozlišit šest základních typů budek.

Velikost a tvar vletového otvoru
Velikost vletového otvoru je jedním z nejdůležitějších parametrů, které musíme zohlednit při výrobě budek. Určuje totiž jakému okruhu druhů bude budka určena a zároveň znemožňuje obsazení budky většími a často i konkurenčně silnějšími druhy (např. sýkora modřinka bývá často vypuzena sýkorou koňadrou). Nejčastější je používání budek s vletovým otvorem o průměru 28, 34 a 45 mm, ale pro větší druhy ptáků se používají i otvory 65, 85 i 120 mm.

Důležitý je ale i tvar vletového otvoru. Kromě nejčastěji používaných kruhových otvorů je možné použít tvar čtvercový nebo oválný. Zejména oválný tvar je často doporučován pro rehka zahradního a lejsky (l. bělokrký a l. černohlavý), ale vyhovuje i většině sýkor. Většina druhů (snad kromě modřinky) nechce totiž prolézat těsným kruhovým otvorem, raději pohodlně proklouznou dostatečně velkým otvorem oválného tvaru, často se v něm při výletu i zastaví a rozhlédnou. V takových budkách místo kruhového či čtvercového otvoru o šířce 34 mm raději použijeme spíše oválný otvor o rozměrech 30 x 45 - 50 mm.
Polobudky
Zcela specifickou skupinou budek jsou tzv. polobudky. Zde vletový otvor zaujímá větší část přední stěny (nejčastěji 1/4 nebo 1/2, ale někdy i 90 %). Polobudky jsou určeny pro druhy hnízdící přirozeně v polootevřených dutinách (polodutinách) - jde např. o rehka domácího, konipase bílého a horského, lejska šedého, skorce vodního, poštolku obecnou a mnoho dalších druhů. Vzhledem k velkým odlišnostem polobudek a řadě různým typům se touto problematikou budeme zabývat ve zvláštním díle našeho seriálu.
Vnitřní rozměry dutiny
Chceme-li, aby došlo ke zdárnému vyvedení mláďat, musí být hnízdní dutina (tj. vnitřní rozměry budky) dostatečně prostorná, a to i pro dospívající mláďata. Jako minimum pro běžné druhy sýkor se uvádí 12 x 12 cm, optimum je však o něco větší - 13 x 14 cm. V málo prostorné dutině se mláďata vzájemně utiskují, za horkých dnů se dusí a hynou. Naopak za deštivého počasí seskakují promáčení rodiče v úzkém prostoru na stěsnaná mláďata, místo na okraj hnízda, mláďata pak provlhnou, prokřehnou a uhynou. Dostatečně velký prostor je důležitý i pro správný vývin peří, zejména letek, což je důležitý faktor pro přežívání mláďat po opuštění hnízda.

Významná je i hloubka hnízdní dutiny, zejména pak vzdálenost dna od vletového otvoru. Platí totiž, že čím je budka hlubší, tím jsou hnízdící ptáci a jejich mláďata ve větším bezpečí před predátory (hlavně kunou a kočkou), ty totiž často strkají tlapku do vletového otvoru a snaží se zachytit mláďata, ev. i staré hnízdící ptáky. Minimální doporučená hloubka hnízdní dutiny je 20 cm, raději však ale o pár cm více.
Typy budek
Aby situace s rozměry ptačích budek nebyla příliš složitá, můžeme si je rozdělit do několika základních typů, které by měli vyhovovat většině dutinových druhů ptáků.
Typ A - Pro modřinku (malý sýkorník): je určen pro malé druhy sýkor, tj. modřinku, uhelníčka a parukářku. Tyto druhy mohou sice zahnízdit, a často také zahnízdí, v budkách s větším vletovým otvorem, ale jsou zbytečně vystaveny konkurenci ze strany sýkory koňadry, která pak v boji o hnízdní dutiny většinou vítězí.
Typ B - Pro koňadru (velký sýkorník): je určen pro velké druhy sýkor, tj. koňadru, s. lužní a s. babku. Osídlují ji však i další druhy sýkor, oba lejsci (černohlavý i bělokrký), rehek zahradní, brhlík lesní, oba druhy vrabců, krutihlav obecný aj.
Typ C - Pro lejska (lejskovník): jde vlastně upravený sýkorník, více uzpůsobený potřebám lejsků, brhlíků a rehků zahradních. Liší se zejména oválným tvarem vletového otvoru a většími rozměry hnízdní dutiny
Typ D - Pro špačka (špačník): budka určená pro špačka obecného, avšak využívaná i dalšími druhy ptáků - větší druhy sýkor, brhlík, strakapoudi, krutihlav, lejsci, rehek zahradní aj.
Typ E - Pro kavku: určena především pro kavku obecnou, ale i dudka chocholatého či mandelíka hajního (i když tento druh u nás už v podstatě vymizel). Může být osídlena i žlunou šedou či zelenou nebo některým ze strakapoudů, posledně jmenované druhy si však raději budují vlastní dutiny a budky osídlují jen velmi zřídka.
Typ F - Pro doupňáka: určena nejčastěji pro holuba doupňáka, ale i hohola severního či poštolku., může zde zahnízdit i kavka nebo některé druhy sov.
Tab. Doporučené rozměry hlavních typů ptačích budek:
Typ budky Vletový otvor Rozměry dna Hloubka dutiny
A. Modřinka 27 - 28 mm min. 12 x 12 cm 20 - 25 cm
B. Koňadra 33 - 34 mm min. 12 x 14 cm min. 20 - 25 cm
C. Lejsek 30 x 45 (50) mm min. 14 x 14 cm min. 18 - 20 cm
D. Špaček 45 - 50 mm min. 15 x 15 min. 25 - 30 cm
E. Kavka 60 - 70 mm min. 20 x 20 cm min. 35 cm
F. Doupňák 80 - 120 mm min. 30 x 30 cm min. 40 cm
Speciální typy budek
Pro úplnost ještě dodejme, že kromě těchto "UNIVERZÁLNÍCH" typů ptačích budek, známe i "SPECIÁLNÍ" typy, které jsou svými rozměry, konstrukcí a jinými parametry určeny pro konkrétní ptačí druhy. Tyto budky používáme především pro druhy, jejichž nároky na umístění hnízda jsou natolik specifické, že univerzální budky jim nevyhovují - jde např. o šoupálky, rorýse, některé sovy (sýčka obecného, sovu pálenou). Těmto typům budeme v budoucnu věnovat zvláštní pozornost.
Petr Zasadil
Literatura:
ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.
14.03.2007

Sdílet