Ptačí budky a krmítka IV

Článek je převzat ze stránek České společnosti ornitologické (www.cso.cz).

 Ptačí budky IV. - Polobudky a výklenky

 

Polobudky se od klasických budek liší především velikostí vletového otvoru, který zaujímá minimálně čtvrtinu přední stěny (většinou polovinu, někdy ale až 90 %). Polobudky jsou určeny především pro druhy hnízdící přirozeně v otevřených dutinách (tzv. polodutinách) či nejrůznějších výklencích, ať už na stromech či na lidských stavbách, ve skalách apod.

Klasické polobudky jsou určeny především pro konipasa bílého (Motacilla alba), konipasa horského (Motacilla cinerea), rehka domácího (Phoenicurus ochruros) a lejska šedého (Muscicapa striata), ale vyhnízdit v nich mohou i další polodutinové druhy či dokonce dutinové druhy, které preferují dutiny s větším vletovým otvorem (např. rehek zahradní – Phoenicorus phoenicorus).


Polobudky pro uvedené druhy mají minimální vnitřní rozměry dna 12 x 12 (14) cm, vnitřní výšku budky 12 – 13 cm a vletový otvor zaujímající čtvrtinu až polovinu přední stěny. Pro rehky domácí se zavěšují pod střechy budov ve výšce 2–5 m nad zemí, pro lejsky šedé na staré stromy, zdi nebo ploty v zahradách a parcích do výšky okolo 2 m a pro konipasy na břehy potoků či zdi v jejich blízkosti do výšky 1–2 m nad vodní hladinu.

Polobudku je však možné konstruovat i jako ležatou, o vnitřních rozměrech dna 12 x 22 cm a vnitřní výšce budky 12 cm. Vletový otvor zaujímá třetinu přední stěny, vytváří tedy škvíru o rozměrech 4 x 12 cm. Taková budka se velmi dobře osvědčila např. pro lejska šedého, ale i rehka zahradního a další druhy.

Asi nejvhodnější materiál pro výrobu polobudek jsou prkna o tloušťce asi 2 cm (nejčastěji smrková). Používají se však i polobudky z pilinobetonu či jiných materiálů.


Hnízdní výklenky:
Vhodné místo pro budování hnízda polodutinových hnízdičů můžeme vytvořit už při stavbě nejrůznějších budov, přístřešků, zdí, zděných plotů, při sestavování hranic dřeva, opevňování koryt vodních toků a v mnoha dalších podobných případech. Zde se nabízí celá řada možností, od prostého vynechání jedné či více cihel až po vytvarování (nebo zabudování) klasické polobudky či jiné polodutiny (např. větší meliorační trubky apod.). Vždy dbáme na to, aby výklenek byl na místě špatně dostupném pro domácí kočky a pokud možno i jiné predátory (na hladké zdi, pod okapem apod.).

V hranicích dřeva můžeme šikovným sestavením jednotlivých kusů vytvořit nejrůznější škvíry, které využívá pro stavbu hnízda mnoho druhů polodutinových i dutinových hnízdičů. Pokud ptáci v takové hranici zahnízdí, je potřeba zajistit, aby nebyla rozebrána (odvezena nebo zpracována) v průběhu hnízdění.

Při výstavbě jednoduchých dřevěných konstrukcí, jako jsou např. altány, kůlny, posedy nebo latríny, je vhodné na jedno nebo raději několik míst přidat navíc nějaký nepotřebný odřezek prkna nebo trámku, a to jak zvenku, tak i uvnitř blízko vchodu (musíme však zajistit neomezený přístup ptáků k hnízdu).

Takovýchto výklenků je vhodné na jedné stavbě vytvořit více, ptáci si mohou vybrat tu, která jim vyhovuje nejlépe, popř. při opakovaném hnízdění v témže roce obsadit další – jak to s oblibou dělá např. rehek domácí.
Rozměry výklenků dimenzujeme tak, aby odpovídaly doporučeným rozměrům příslušných polobudek a zároveň nenarušovaly charakter či vzhled stavby.

Velkou výhodou výklenků ve stavbách je jejich malá nápadnost pro predátory a další nevítané návštěvníky ptačích hnízd. Důležitá je též větší životnost oproti klasickým polobudkám. Začlenění do stavby je výhodné i esteticky. Ptáci tyto výklenky s oblibou obsazují, často dokonce raději než klasické polobudky.

 

Petr Zasadil
kresby Jana Jankovcová


Literatura:
ZASADIL P. [ed.], 2001: Ptačí budky a další způsoby zvyšování hnízdních možností ptáků. Metodická příručka č. 20. ČSOP Praha.

18.03.2007

 

Sdílet