Veverka obecná (Sciurus vulgaris)

 

 

 

 

 

 

 

 

 


Vědecký název:
Sciurus vulgaris.

Taxonomické zařazení:
 třída savci (Mammalia), řád hlodavci (Rodentia), čeleď veverkovití (Sciuridae), rod Sciurus.
 
Obecná charakteristika:
 U veverky obecné není na první pohled rozdíl mezi samcem a samičkou. Dospělý samec i samice váží 210 až 410 gramů, tělo měří 200 až 270 mm a ocas od 140 do 200 mm. Hustě osrstěný ocas je používán při skoku jako brzdící padák a kormidlo. Podle ocasu dostal rod Sciurus svůj název, pocházející ze starořeckého skia znamenající stínit, krýt a oura, což znamená ocas. Před nástupem zimy vyrůstají veverce obecné na uších svazečky prodloužených chlupů, tzv. štětičky.
 Zbarvení srsti je velmi variabilní, od sytě rezavé, přes kaštanově hnědou, tmavší hnědou až téměř černou s možnými šedavými odstíny, což je patrné především v zimě, kdy má srst většiny veverek šedavý nádech díky husté, šedé podsadě. Spodní část těla je až po spodní čelist jasně bílá, s ostře ohraničenými okraji. Byli pozorováni i albíni. Různé zbarvení srsti je dáno spíše oblastí výskytu daného jedince. V chladnějším podnebí, ve vyšších nadmořských výškách a v jehličnatých lesech převažují jedinci tmavě zbarvení, kdežto v teplejších podnebných podmínkách, nížinách a listnatých lesech převažují rezavě zbarvení jedinci. Tmavě zbarvené veverky mívají hustší srst a tmavé zbarvení jim také dává výhodu v hustých jehličnatých lesech, kde se lépe „maskují“ před predátory. Rezavé veverky s méně hustou srstí mají naopak výhodu ve světlejších smíšených a listnatých porostech.
 
Výskyt:         
Veverka obecná se vyskytuje od Irska a Velké Británie, přes celou Evropu a severní Asii až po Koreu a ostrov Hokkaido v Japonsku.

U nás se veverka vyskytuje na celém území, horní hranice výskytu je dána horní hranicí lesa. V našich podmínkách veverka obývá všechny typy lesních porostů, od listnatých po jehličnaté, i lesu podobná stanoviště (zahrady, parky, hřbitovy, apod.).

Způsob života:
Veverka obecná je přizpůsobená životu na stromech, kde si staví i hnízda či obývá opuštěná hnízda dravců, dutiny stromů, případně prázdné ptačí budky. Hnízdo je kulovité, spletené z větviček, vystlané mechem, trávou, listím, lýkem, peřím, zvířecí srstí a podobným materiálem. Veverka obecná si staví hnízda zimní a letní. Zimní bývá zpravidla jedno, letních si buduje několik a ty, podle potřeby, střídá.

Dospělí jedinci žijí samotářským způsobem života a mají většinou stálý domovský okrsek (home range). Veverky při migraci za novým okrskem mohou urazit i 2 km, zpravidla to však bývá do 1 km.
Veverka obecná je druh s denní aktivitou, s největším vrcholem aktivity brzy po ránu a v pozdním odpoledni. V zimě trvale nespí, ale doba pobytu mimo hnízdo se snižuje a v případě nepříznivého počasí může zůstat v hnízdě i několik dní.
Mezi nejvýznamnější predátory veverky obecné patří kuna lesní (Martes martes) a kuna skalní (Martes foina), z dalších predátorů je to také liška obecná (Vulpes vulpes), rys ostrovid (Lynx lynx), vlk (Canis lupus) a vzácně i zdivočelá kočka domácí (Felis silvestris f. catus). Je také součástí potravy některých dravců – především jestřába lesního (Accipiter gentilis) a krahujce obecného (Accipiter nisus) a sov - výra velkého (Bubo bubo) a puštíka obecného (Strix aluco).

Potrava:
Potrava veverek je různorodá, závisí především na prostředí ve kterém se pohybuje. Je převážně býložravá. Její hlavní potravou jsou semínka ze šišek, následovány houbami a mladými výhonky stromů, pupeny a různými rostlinami. Zjara vyplení i ptačí hnízdo (vejce i mláďata), dále olupují kůru a lýko stromů (to používají i k výstelce hnízda), lišejníky, hmyz, přes léto plody všeho druhu, na podzim hlavně ořechy, bukvice a jiné plody, ze kterých si pak tvoří zásoby. Zásoby si veverka vytváří především z ořechů, bukvic a žaludů, případně z hub, které si nejčastěji zahrabává či schovává do stromových dutin. Tvorba zásob je důležitá pro následná období jejího nedostatku (tj. zima a začátek jara) a závisí na ní přežití a úspěšné rozmnožení.
 
Rozmnožování a dožívání:
Mláďata mívá veverka většinou dvakrát do roka, v obdobích únor až duben a květen až srpen, pokud je samice ve velmi dobré kondici, může mít i třetí vrh. Samice je březí 36 až 42 dní, počet mláďat je obvykle od 3 do 7, váha při narození je asi 7 až 15 gramů. Mláďatům se za 31 dní otevírají oči, kojena jsou 5 až 7 týdnů a samostatná jsou ve věku 7až 8 týdnů, kdy dosahují váhy asi 200 g. Pohlavně dospívají v příštím roce. Průměrný věk veverky ve volné přírodě je od 3 do 5 let.
 
Ochranářský statut:
Veverka obecná byla považována do 60. let minulého století za zvěř škodnou a běžně lovena. Podle ochranářské legislativy je veverka obecná zvláště chráněným živočichem v kategorii ohrožených druhů (Zákon 4. 114/1992 Sb., Vyhláška 395/1992 Sb) a tudíž se nesmí lovit.
V současné době je veverka obecná vedená na mezinárodním Červeném seznamu IUCN jako téměř ohrožený druh (near threatened), u nás je pak podle nejnovějších kritérií řazen do kategorie nevyhodnocený druh.

 

Sdílet